21. červen 2025 zveřejněno zde
„Ruicheng Yin zaujal svým pevně ukotveným ‚evropským‘ hlasem a výbornou výslovností.“
„Pro Ruicheng Yina byla možnost zazpívat v Mahlerově Jihlavě velkou uměleckou poctou, které se zhostil technicky velmi zdatně a opět zpaměti.“
„Anja Papa Peranović publiku předvedla výkon naplněný přirozeností, krásou a noblesou tak, jak si interpretačně pestrý cyklus vyžaduje.“
Jarní část festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců uzavřel v pondělí 16. června písňový recitál ve spolupráci s mladými talentovanými pěvci ze zahraničí. V gotické síni jihlavské radnice vystoupil barytonista Ruicheng Yin, držitel Ceny Gustava Mahlera z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2024, s klavíristkou Haiting Ning. Dále vystoupila sopranistka Anja Papa Peranovič, loňská účastnice Lied Academy Žďár nad Sázavou, kde jí byla udělena mimořádná Cena Gustava Mahlera. Na klavír doprovázela Alina Taraban. Tradičně zpívaly i talentované žákyně ZUŠ Jihlava, pěvecké duo Kateřina Vopálenská a Ema Zejdová.
Úvodem koncertu připomněl ředitel festivalu Jiří Štilec dlouhodobý dramaturgický záměr představovat Mahlerovu písňovou tvorbu v podání nadějného pěveckého mládí. Poděkoval za dlouholetou spolupráci Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde je za mimořádné interpretační výkony každoročně udělována Cena Gustava Mahlera s pozvánkou na festivalové vystoupení v Jihlavě. Mahlerovská přehlídka se rozrostla i o vstřícnou spolupráci s Lied Academy pořádanou od roku 2023 sdružením IPASA (International Performing Arts Support Association) na zámku v nedalekém Žďáru nad Sázavou. I zde je mladým pěveckým laureátům udělována Cena Gustava Mahlera s pozvánkou do Jihlavy. Poděkování ředitele Jiřího Štilce patřilo i Základní umělecké škole Jihlava za krásná vystoupení talentovaných žáků a žákyň během celého festivalu.
Nejinak tomu bylo i v případě pěveckého dua Kateřina Vopálenská a Ema Zejdová pod pedagogickým vedením Dany Fučíkové. Mladé dívky křehce a jemným kultivovaným hlasem nejprve přednesly lyrickou píseň Zajatá z Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Následovalo procítěně frázované a intonačně čistě zazpívané Laudamus te z Vivaldiho kantátové mše Gloria, kde se dívčí hlasy radostně proplétaly v dialogické melodii. Do třetice se dívky zasněně ponořily do silné melodie a poselství populární písně You Raise Me Up, kde nádherně gradovaly jejich zvonivě čisté hlasy, podpořené jistým klavírním doprovodem paní učitelky Bohumíry Holoubkové. Nádherný úvod koncertu naplněný vokální lehkostí a čistou radostí z hudby byl oceněn aplaudujícím publikem.
Následoval písňový recitál barytonisty Ruicheng Yina za klavírní spolupráce Haiting Ning. Čtyřiadvacetiletý pěvec pochází z Číny, v současnosti žije v německém Mannheimu, kde pokračuje v magisterském studiu zpěvu na Staatliche Hochschule für Musik und darstellende Kunst Mannheim pod vedením profesora Timothy Sharpa. Na prahu pěvecké kariéry se barytonistovi daří prezentovat v operetních i operních rolí především v Německu, velmi aktivní je v účasti na mezinárodních pěveckých soutěžích včetně dvořákovské v Karlových Varech, kde v roce 2021 získal první cenu v kategorii „Operní naděje“ a zvláštní cenu za nejlepší interpretaci Schubertovy písně. V roce 2024 mu byla na téže soutěži udělena mimořádná Cena Gustava Mahlera a jihlavské publikum mělo příležitost ocenit jeho velmi zdařilé pěvecké dovednosti.
Pro Jihlavu zvolil Ruicheng Yin písňový cyklus Roberta Schumanna (1810–1856) Dichterliebe (Láska básníkova) z roku 1840, původně určený pro tenor, ale zpívají jej i hlasově výše posazení barytonisté. Texty písní pocházejí ze sbírky Buch der Lieder (Kniha písní) předního básníka německého romantismu Heinricha Heineho (1797–1856). Z celé sbírky si Schumann vybral dvacet básní, ale do konečné podoby cyklu jich zařadil šestnáct. Zhudebněné miniatury sledují příběh milostného vzplanutí, zklamání, bolesti i přijetí, a to v mnoha výrazových odstínech pěveckého partu.
Ruicheng Yin ihned zaujal svým pevně ukotveným „evropským“ hlasem a výbornou výslovností a prací s německým jazykem. Obdivuhodné bylo, že celý cyklus zazpíval zpaměti, a to s naprostou jistotou v textu i hudbě! Klavíristka Haiting Ning mu v tom byla nejen spolehlivou oporou, ale i plnoprávnou vypravěčkou, která bravurně dokreslovala a často i svým soustředěným a emotivním přednesem rozšiřovala význam textu. Ihned v první krátké písni Im wunderschönen Monat Mai (V překrásném měsíci máji) předvedl velmi příjemný hlas, měkký a výrazově sytý. Ve vyšších polohách zněl přirozeně a nevypjatě a citlivě vyprávěl o radostném okouzlení z milované bytosti. Další písně cyklu postupně sledovaly příběh lásky, od její idealizace přes zklamání a odcizení až po melancholicky smířlivý závěr. V písni Ich grolle nicht (I když se zlomí srdce, neznám zlost) patřící mezi hudebně výrazové vrcholy cyklu ukázal pěvec svoje interpretační předpoklady pro dramatičnost a svůj pevný hlas spolehlivě opíral o hluboké tóny písně líčící potlačený hněv a zklamání. Při extatické gradaci vynikla i klavírní virtuozita Haiting Ning. Naopak v písni Hör’ ich das Liedchen klingen (Píseň-li slyším zpívat) okouzlil Ruicheng jemným, melancholickým přednesem, jenž se chvílemi blížil atmosféře rytířské lyriky z bájných eposů s niterným klavírním epilogem. Závěrečná píseň Die alten, bösen Lieder (Staré zlobné písně) metaforicky líčící konec lásky gradovala v přesvědčivém podání barytonisty, kdy celý cyklus završilo nádherné klavírní postludium, které celému cyklu dodalo až symfonickou hloubku. Ruicheng Yin pracoval s gesty se střídmostí a s ohledem na lyričnost a zároveň křehkou psychologickou hloubku miniatur. Jeho práce s výrazem byla uměřená a barva hlasu velmi zajímavá, příjemně sytá a sametově zaoblená. I v akusticky náročnějším dozvukovém prostoru gotického sálu dostávala mimořádné hloubky, ale i jemnosti básníkovy romantické duše.
Ve druhé části recitálu Ruicheng Yina přišel na řadu repertoár Gustava Mahlera, a to výběr z cyklů Rückert Lieder a Chlapcův kouzelný roh. Mahlerovy písně jsou interpretačně náročnější výpravou do dynamického dialogu německého textu a hudby a vyžadují hlasovou techniku zvládnutou na vysoké úrovni. Pro Ruicheng Yina byla možnost zazpívat v Mahlerově Jihlavě velkou uměleckou poctou, které se zhostil technicky velmi zdatně a opět zpaměti. Sytě pevný hlas přesvědčivě předvedl ihned v první písni Ich atmetʼ einen linden Duft (Dýchal jsem něžnou vůni lip), kdy krásně zvýraznil jemnou křehkost písně opřenou o příjemný témbr hlasu, který dynamicky spolehlivě kontroloval i při dlouhých pianissimech. Následně v písni Nicht wiedersehen! (Už se nikdy neuvidíme!) dokázal díky intonační jistotě spolehlivě zazpívat náročnější delší fráze a příběh vylíčit bez patosu a přirozeně. V baladické písni Wo die schönen Trompeten blasen (Tam, kde krásné trubky znějí) si dobře poradil s dramatickou snovostí a citlivě pracoval se svým výše položeným barytonem. V poslední písni Revelge (Budíček) z cyklu Chlapcův kouzelný roh již byla mírně znát hlasová únava způsobená soustředěným frázování v náročnější akustice, melodie působila více zhuštěná a slitá. Nicméně Ruicheng Yin se dokázal maximálně zkoncentrovat a v technicky nejnáročnější písni z celého výběru předvedl výbornou dechovou výdrž a hlasový rozsah. Velkou pochvalu zasloužila i klavíristka Haiting Ning, která v Mahlerových písních zkušeně vládla nad klavírním partem, a to s orchestrální silou a záběrem, až by se chtělo ji slyšet jako sólovou koncertní umělkyni. Následoval velkolepý aplaus publika a mile skromné klanění obou interpretů.
Druhá půle večera patřila chorvatské sopranistce Anje Papa Peranović, jež má ve svých jednatřiceti letech na svém kontě poměrně bohaté operní zkušenosti. Zároveň se věnuje písňovému, oratornímu a koncertnímu repertoáru a sklízí uznání publika i kritiků. V roce 2024 se stala laureátkou Lied Academy na zámku ve Žďáru nad Sázavou, kde jí byla společně s klavíristkou Alinou Taraban udělena Cena Gustava Mahlera s pozvánkou na vystoupení na letošní Hudbě tisíců.
Sopranistka si do Jihlavy připravila cyklus Six Elizabethan Songs (Šest alžbětinských písní, 1957–58) amerického skladatele Dominicka Argenta. Cyklus patří k autorově rané tvorbě a zhudebnil v něm texty éry alžbětinských básníků (např. John Fletcher, Samuel Daniel, Ben Jonson) a propojil se současným hudebním jazykem. Anja Papa Peranović publiku předvedla výkon naplněný přirozeností, krásou a noblesou tak, jak si interpretačně pestrý cyklus vyžaduje. Perfektně se jí podařilo s lehkostí střídat nostalgii, jemnou poezii, smutek i humor stylizovaných písní. V první písni Diaphenia vynikl její jasně znělý a otevřený hlas, s průzračnou elegancí připomínající anglický madrigal. Druhá píseň Dirge byla v jejím podání smyslně zastřená, vysoké tóny jí nečinily námahu a klavírní part ji zvonivě doprovázel. Průzračný hlas sopranistky nádherně vynikl v krásné ukolébavce Sleep. V další písni Spring skvěle vystihla rozverné a hravé pojetí, technicky náročnější rytmizace zazpívala v přesné souhře s klavírním partem Aliny Taraban, jež po celý cyklus dokázala skvěle balancovat mezi taneční lehkostí, hlubokým meditativním doprovodem a přesným rytmem.
Do následujícího výběru z cyklu Rückert-Lieder Gustava Mahlera vstoupila Anja Papa Peranović s přirozeně lehkou kantabilitou a bez protahovaných příprav a manýrů operních rolí. Publikum si získala prvními okamžiky písně Ich atmet’ einen linden Duft (Dýchal jsem něžnou vůni lip), kdy melodický oblouk zvýraznila krásně plynulými gesty a lyricky rezonujícím čistým tónem bez jakýchkoli náznaků operního přesahu. Intimní píseň Liebst du um Schönheit, kterou Mahler věnoval svojí ženě Almě, provedla zjitřeným hlasem opřeným o měkkou výslovnost a píseň něžně posílala mezi posluchače. Během nadpozemsky zazpívané „Schönheit“ z ní vyzařovala v plné okouzlující síle krása mladistvé interpretace. V písni Blicke mir nicht in die Lieder (Nenahlížej do mých písní) její jemný hlas dokázal být i rozverně zábavný. I v dalších Mahlerových písních sopranistka prokázala čistou intonaci i precizní frázování. Bylo evidentní, že jí vyhovuje repertoár s emocionální hloubkou, ve kterém může demonstrovat svůj cit pro jemnost detailů v souladu s jejím přirozeně působícím projevem a fyziognomií. Její legata byla hladká, bez náznaků rejstříkových přechodů a v dialogickém souznění s klavírním partem Aliny Taraban. Nádherný Mahler, až se nechtělo rušit éterický zážitek potleskem.
Závěr recitálu Anjy Papy Peranović patřil výběru z cyklu Clauda Debussyho (1862–1918) Ariettes oubliées, L.60 na slova Paula Verlaina (1844–1896). Sopranistka se zcela odevzdala impresionistickému světu písní a publiku zprostředkovala jejich niterně evokativní obsah. Imprese zesílil i podvečerní svit slunce procházející vitrážovými okny do gotického sálu. Za nádherného zpěvu sólistky se mihotaly poslední paprsky a vytvářely dokonalou impresionistickou stínohru. Verlainovy texty jsou vysoce symbolistické a sopranistka skvěle zprostředkovala jejich melancholickou náladu a smyslnost. Naplno využila barevnou škálu svého hlasu, jehož předností byla jemnost a absolutní měkkost tónu i schopnost zazpívat i ta nejjemnější pianissima a udržet momentální napětí. Alina Taraban se mohla naplno ponořit do fantazijně-preludijního klavírního partu a orámovat zpěv odpovídající obrazotvornou náladou.
Obě interpretky si zasloužily vřelý potlesk a následovalo i společné poděkování publiku s interprety první půle recitálu. Krásný večer a krásné hudební mládí, na které se můžeme těšit i 7. července v rodném domě Gustava Mahlera v Kalištích u Humpolce, kde vystoupí další mladí účastníci loňské Lied Academy Žďár nad Sázavou, a to sopranistka Judith Sauer s klavíristkou Wufan Cao. Na programu budou písně Mahlera, Liszta a Franze Schrekera.
Foto: Jana Petrůjová