14. září 2025 zveřejněno zde
„Jana Horáková Levicová přednesla krásně se rozléhající chvalozpěv kantátového charakteru. Její hlas byl pevný a velmi příjemný, výrazově prokázala schopnost kombinovat vážnost i lyrickou naléhavost.“
„Árie Virgine Maria byla interpretačně poměrně náročná, ale sopranistka Michala Šrůmová výborně vystihla její meditativní zbožnost.“
„Sborová část Haberhauerova moteta v podání Boni pueri pod vedením Marka Štilce byla nádherným slavnostním rámcem partitury s patřičnou dávkou opravdové vroucnosti.“
Podzimní řadu 24. ročníku hudebního festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců otevřel ve středu 3. září program tradičně v premonstrátském klášteře v Nové Říši. Na koncertu v přilehlém kostele sv. Petra a Pavla titulovaném Nejen oči, ale mysl k Bohu! vystoupil Český chlapecký sbor Boni pueri společně s Wranitzky Kapelle, pěveckých partů se ujaly sopranistka Michaela Šrůmová a mezzosopranistka Jana Horáková Levicová, dirigoval Marek Štilec. Zazněla málokdy uváděná díla reprezentantů hudebního klasicismu – Antona Laubeho, Pavla Vranického, Antona Filse a Maura Haberhauera, jehož Motetto in C Virgine Maria zaznělo v obnovené premiéře.
Koncert byl opět uspořádán díky dlouhodobé vstřícné spolupráci Kanonie premonstrátů, Novoříšského kulturního spolku a jihlavské Hudby tisíců v rámci cyklu Canonia Neorisensis. Publikum z Jihlavy, Nové Říše i ze širokého okolí zaplnilo do posledního místa kostel mysteriózně ozářený pozdně letním podvečerním sluncem. Úvodního slova se ujal opat Marian Rudolf Kosík. Dirigent Marek Štilec pro publikum následně okomentoval dramaturgický koncept večera, jenž se zaměřil na linii objevného repertoáru dnes již málo známých představitelů českého původu období klasicismu.
Jako první zazněla Sinfonia in G od Antona Laubeho (1718–1784). Tento rodák z Mostu byl významným pražským skladatelem poloviny 18. století, následovníkem Františka Xavera Brixiho v úřadu kapelníka pražské katedrály, kde působil až do konce svého života. Zároveň byl velmi plodným ve všech oblastech tehdejší kompoziční praxe, nicméně především jeho liturgická tvorba je stále poměrně neznámá. Nástrojové obsazení Laubeho symfonie je velmi skromné, účastní se smyčce, horny, flétny a cembalo.
Wranitzky Kapelle ale naplnila kostel plnou silou symfonického ansámblu ihned v první allegrové větě. Smyčce si jemně pohrávaly s figuracemi a svižný motivický materiál nádherně korunovaly flétnové pasáže podpořené hornou a cembalem. V krátké andantové větě zvesela trylkující smyčce poskakovaly nad pevným continuem, aby ve třetí menuetové stylizaci předvedly čirou energii a radost. Závěrečné allegro opět zaujalo hravě pestrým flétnovým partem a instrumentační gradací pod čitelným vedením Marka Štilce.
Následoval repertoár rodáka z Nové Říše, Pavla Vranického (1756–1808), v jehož kompozicích jsou hudebníci Wranitzky Kapelle jako doma a vytrvale a objevně prezentují i dosud méně známou tvorbu mistra vídeňského klasicismu. Ve spolupráci se sopranistkou Michaelou Šrůmovou zazněla Vranického koncertní árie Dir folgen meine Thränen. Po orchestrálním intru opřeném o cembalovou zpěvnost nabídla árie melodickou invenci a hluboký emocionální obsah.
V sazbě byl dostatečný prostor, aby sopranistka vystihla lyrickou křehkost i dramatický náboj árie. Její jasný, technicky jistý soprán se nesl s lehkostí, přirozenou kantilénou a přesným frázováním. Ve vypjatějších pasážích nechávala vyznít plnost a sílu hlasu, aniž by ztratila jemnost výrazu. Orchestr pod taktovkou Marka Štilce vytvořil sólistce citlivý doprovod s vyrovnaným a dynamicky plastickým zvukem, s jemnou gradací v závěru. Celkově se jednalo o přesvědčivé a niterné provedení této méně uváděné árie sólistkou.
Následovalo provedení Symfonie g moll od jednoho z prvních tvůrců rané klasicistní hudby Antona Filse (1733–1760). Byl rodákem z bavorského Eichstättu, kam přesídlil jeho otec Georg Fils pocházející z Čech. Anton Fils původně studoval právo a teologii na univerzitě v Ingolstadtu, ale v roce 1754 se stal violoncellistou dvorní kapely v Mannheimu pod vedením Jana Václava Stamice, zároveň byl Fils i jeho žákem v kompozici. Fils zemřel v pouhých sedmadvaceti letech, ale zanechal po sobě rozsáhlé dílo vysoké kvality, včetně symfonií a koncertů převážně pro violoncello a flétnu, z nichž se dochovala přibližně polovina. Podle hudebního inventáře z roku 1825 bylo dokonce šest jeho symfonií uloženo v klášterním archivu v Nové Říši.
Nástrojové obsazení Filsovy symfonie s cyklickou čtyřvětou strukturou bylo velmi skromné (vedle smyčců se účastnila pouze flétna, horna a basso continuo), ale Wranitzky Kapelle dokázala plastickým zvukovým „drajvem“ během intenzivní patnáctiminutové kompozice spolehlivě naplnit kostel efektním zvukem. Poměrně krátká allegrová věta zřetelně představila rýsující se princip sonátové formy. Od prvních tónů ubíhala ve vypjatě dramatickém hlavním tématu, jenž vystřídalo ztišení, aby mohla opět naplno vyznít extatická hudební invence a virtuozita v závěru.
Andante se houpalo v čitelně milé rokokové melodičnosti, se kterou si hudebníci zlehka pohrávali a dávali na odiv instrumentální vyhrávky. Jemný menuet byl překvapivý svojí kompoziční nápaditostí a přechody mezi dur a mol. Svižný závěr symfonie opět patřil dynamické dravosti, kterou korunovaly jemné horny nad elegantním cembalovým partem a originálním koncertantním melodickým tokem s akcentovanými kadencemi. Wranitzky Kapelle si partituru pod entuziastickým vedením dirigenta Marka Štilce užívala až do samotného finále. V symfonii se nedal přeslechnout vliv Stamicovy kompoziční školy vyznačující se jasnou formou, svěžími nápady, rytmickou energií a využíváním efektů od crescenda, přes dynamické kontrasty, dramatické unisono i rychlé střídání nálad. Anton Fils ale dokázal i za svoji velmi krátkou hudební kariéru vytvořit hudbu originální a neotřelou. Následoval nadšený aplaus publika.
Závěr koncertu patřil nastudování motetového repertoáru dnes již téměř zapomenutého moravského skladatele, kněze a pedagoga Maura Haberhauera (1746–1799), s jehož dílem souvisel i titulní název celého koncertu Nejen oči, ale mysl k Bohu!.
Maurus Haberhauer (vlastním jménem Josef František) pocházel ze Svitav, studoval u jezuitů v Brně. V benediktinském klášteru v Rajhradě působil jako teolog a regenschori proslulého kůru u sv. Petra a Pavla. Věnoval se duchovní i instrumentální hudbě. Jeho raný kompoziční styl se vyznačoval pozdně barokními rysy, ale záhy se jeho tvorba profilovala jako vrcholně klasicistní, napojená především na klasicismus vídeňský, jenž se v té době dostával díky četným opisům do klášterních a kostelních hudebních sbírek na Moravě.
Chlapecký pěvecký sbor Boni pueri z Hradce Králové se do Nové Říše ve spolupráci s Wranitzky Kapelle vrací pravidelně a přizvání k nastudování Haberhauerova moteta bylo nasnadě. Mladí zpěváci nastoupili za jímavé Cacciniho árie Ave Maria v doprovodu orchestru. Následně se k vyčkávajícímu sboru připojila mezzosopranistka Jana Horáková Levicová a zazněla sólová árie z Haberhauerova latinského Motetta pro festo SS Apostolorum Petri et Pauli záměrně zvoleného do prostředí farního kostela zasvěceného těmto dvěma apoštolům.
Úvodní recitativ přednesla zkušená sólistka velmi srozumitelně v doprovodu jasně znějícího cembala. Následovala orchestrální mezihra, v níž Wranitzky Kapelle připravila mile klasicistní atmosféru před hlavní árií. Jana Horáková Levicová přednesla krásně se rozléhající chvalozpěv kantátového charakteru. Její hlas byl pevný a velmi příjemný, výrazově prokázala schopnost kombinovat vážnost i lyrickou naléhavost. Intonační rozsah árie jí evidentně vyhovoval a dala naplno vyniknout svojí sytě hladké barvě hlasu. Struktura árie sólistce dovolila předvést jistou hlasovou techniku i v náročnějších melodických figuracích, spolehlivě pracovala s dynamikou a kantabilní emocionalitou a zkušeně rozváděla hlavní myšlenku chvály apoštolů. Orchestrální doprovod jí v tom byl pevnou oporou.
Publikum se již nemohlo dočkat andělských hlasů Boni pueri, samotným vrcholem koncertu byla obnovená premiéra Haberhauerova Motetta in C Virgine Maria. Sopranistka Michaela Šrůmová iniciovala krátkým recitativem a capella, na nějž navázalo nádherné melodické violoncellové sólo opřené o basso continuo. Následující árie byla interpretačně poměrně náročná, ale sopranistka výborně vystihla meditativní zbožnost. Její hlas vynikal v horní poloze lehkostí a průzračností, což se v mariánském motetu skvěle uplatňovalo, neboť skladba vyžaduje čistou, téměř „andělskou“ barvu hlasu. Střídání zpěvu a orchestrálních částí bylo kompozičně velmi efektní a zdařilé. Výrazné kantilény v horní poloze byly často doprovázeny fanfárovými figuracemi v orchestru. Opětovné violoncellové sólo a capella bylo jedním z nejniternějších momentů celého moteta. Sólistka přizpůsobila hlas klasicistnímu idiomu, nevkládala do interpretace nadbytečné vibrato ani operní dramatizaci, ale naopak respektovala mariánský kontext. Frázování a dechová jistota zněly u Šrůmové plynule a bez námahy, s citem pro dynamické odstíny.
Sborová část Haberhauerova moteta v podání Boni pueri pod vedením Marka Štilce byla nádherným slavnostním rámcem partitury s patřičnou dávkou opravdové vroucnosti. Sbor přinesl do skladby přesně to, co od mariánského moteta očekáváme – světlo a čistotu. Chlapci rozvíjeli jasný, čistý zvuk dodávající motetu téměř liturgickou monumentalitu. Nádherná byla práce s jemně ztišující dynamikou dodávala mariánské modlitbě průhledný zvuk. Závěrečnou energii chlapeckých hlasů a lesku orchestrálního tutti s trumpetovými fanfárami gradovalo moteto do radostného, triumfální zakončení. Publikum mělo možnost slyšet v působivém novoříšském klášteru Haberhauerovu hudbu ve ztvárnění, které jí vrací nejen hudební krásu, ale i duchovní smysl. Velký aplaus v závěru si nicméně zasloužil i ředitel a sbormistr Boni Pueri, dr. Pavel Horák, jenž si přesně v den koncertu připomněl neuvěřitelných 35 let profesního spojení s tímto jedinečným sborem. Dlouhý potlesk publika ve stoje si vyžádal přídavek sboru v podobě notoricky slavného Aleluja z Händelova Mesiáše. A to i jako upřímné poděkování Pavlu Horákovi za jeho dlouholetou a umělecky hodnotnou práci pro Boni pueri.
Foto: Veronika Bartošová