Festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců zahájila Andrea Kalivodová s Prague Philharmonia

zveřejněno zde

24. květen 2025

„Slavnostní zahajovací koncert ve velkém sále Horáckého divadla nabídl večer plný hudební kultivovanosti, precizního orchestrálního provedení a písňové lyriky.“

„Andrea Kalivodová je známá především svojí výraznou operní kariérou, ale v Jihlavě se představila v roli ztišené vypravěčky se schopností sdílení hlubokého lidského prožitku.“

„Prague Philharmonia patří k nejlepším českým orchestrům a v Jihlavě prokázala, že i velké symfonické dílo lze zahrát s komorní jemností, aniž by ztratilo svou monumentálnost.“

Počtyřiadvacáté byl v pondělí 19. května slavnostně zahájen Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců, respektive jeho hlavní jarní část. Na koncertě v jihlavském Horáckém divadle vystoupil renomovaný orchestr Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Štilce. Festivalová hudební přehlídka v letošním roce připomíná Mahlera písňovým odkazem, zaměřuje se ale i na klíčové reprezentanty hudebního klasicismu. A tak zazněla předehra k Mozartově opeře Figarova svatba a Mahlerův písňový cyklus Rückert-Lieder v podání přední české mezzosopranistky Andrey Kalivodové. Monumentální závěr patřil Beethovenově Symfonii č. 5 c moll Osudové.

Již v dubnu se uskutečnil festivalový prolog, či sváteční Koncert pro maminku v podání Musica Danzante v jihlavské obchodní pasáži. Tradičně byl pro širokou veřejnost v pátek 17. května uspořádán vzpomínkový akt u pomníku Gustava Mahlera. Na něj navázal koncert mládežnických dechových orchestrů ZUŠ Jihlava a ZUŠ Přelouč, který ale musel být z důvodu nepříznivého počasí operativně přesunout z Parku Gustava Mahlera pod střechu kostela Povýšení sv. Kříže. Nicméně posluchači ani tak nepřišli o strhující zážitek v podání mladých a nadšených dechařů obou hudebních škol.

Slavnostní zahajovací koncert ve velkém sále Horáckého divadla nabídl večer plný hudební kultivovanosti, precizního orchestrálního provedení a písňové lyriky. Dramaturgií připomněl Mahlera jako skladatele, ale i jako dirigenta. Připomeňme, že na prknech původní budovy jihlavského divadla, z níž je dodnes zachována pouze štítová stěna, debutoval desetiletý geniální klavírista Gustav Mahler!

Slavnostní koncert z balkonové lože tradičně otevřela fanfára z první věty Mahlerovy Symfonie č. 3 v podání intonačně sehraných dechařů orchestru ZUŠ Jihlava pod vedením dirigenta Jana Noska. Následně orchestr Prague Philharmonia za řízení uměleckého šéfa festivalu Marka Štilce přistoupil k notoricky známé Mozartově předehře Figarovy svatby s elegantní grácií, ale i perfektní pulzující lehkostí. Rychlé tempo a energická artikulace čtyřminutového ‚hitu‘ vtáhla posluchače do atmosféry slavnostního večera. Právě Figarova svatba patřila mezi Mahlerem nejvíce uváděné Mozartovy opery. Předehra ve svěžím podání Prague Philharmonia byla poctou nejen Mozartovi, ale i Mahlerovi.

V komornější atmosféře následovalo orchestrální provedení Mahlerova písňového cyklu Rückert-Lieder (1902) na texty německého romantického básníka Friedricha Rückerta (1788–1866). Gustav Mahler písně komponoval v období vyrovnanosti a uvolnění, kdy si plně uvědomoval svoji uměleckou zralost. Zároveň byl čerstvě ženatý s o devatenáct let mladší Almou, které je věnována milostná píseň Liebst du um Schönheit. Lyrické básně převedl Mahler do hudební dokonalosti, v písních vládnou něha, lyrika a důvěrnosti.

V podání přední české mezzosopranistky Andrey Kalivodové a pod široce rozprostřeným orchestrálním pláštěm Prague Philharmonia a citlivým vedením Marka Štilce vyslechli posluchači niterné setkání interpretky s hudbou, která si žádá vnitřní klid a pravdivost. Andrea Kalivodová je známá především svojí výraznou operní kariérou, ale v Jihlavě se představila v roli ztišené vypravěčky se schopností sdílení hlubokého lidského prožitku. Již v první svěží písni Blicke mir nicht in die Lieder (Nenahlížej do mých písní) její široký hlas tvořil znělé oblouky doprovázené měkkými smyčci a harfou.

Ve druhé písni Ich atmet’einen linden Duft (Dýchal jsem něžnou vůni lip) pěvkyně opět vynikala sytou barvou hlasu postupujícím ze ztišeného nitra až do zjasněného vrcholu písně, místy byl ale lehce znatelný průnik z operního přístupu a výraznější nadužití vibrata umocněného flétnovým doprovodem. Tajuplnou píseň Um Mitternacht (O půlnoci) Kalivodová zahájila perfektně a v poklidném lyrickém mezzopianu, aby nechala postupně velmi dobře narůstat dramatičnost. K tomu jí byly citlivě nápomocny lesní rohy a trombony, se kterými si pěvkyně dokázala skvěle dynamicky vyrovnat i při tympánové gradaci k duchovnímu vzepětí, které Kalivodová podtrhla tichou, ale silnou závěrečnou modlitbou. Jako čtvrtou v pořadí zařadila pěvkyně píseň Liebst Du um Schönheit (Miluješ-li pro krásu), kterou Mahler věnoval své novomanželce Almě Mahlerové jako esenci bezpodmínečné, věrné lásky.

Andrea Kalivodová se s obsahem textu ztotožnila emocionálně hlubokým projevem, přinášejícím do Mahlerovy písně výjimečnou intenzitu. Naplno vynikl její výrazný hlas i jasné frázování a dynamika sledující jemné změny v harmonii a výrazu měkkého orchestrálního doprovodu. Dirigent Marek Štilec nechával pěvkyni dostatečný prostor pro nádechy a práci s výrazem. Závěrečná píseň Ich bin der Welt abhanden gekommen (Ztratil jsem se světu) byla výjimečným niterným zamyšlením a přednesovým vrcholem mezzosopranistky. Podařilo se jí zřejmě nejlépe ze všech písní cyklu vystihnout poeticky-duchovní dimenzi umocněnou působivou instrumentací ve dřevech, houslích a harfě. Prague Philharmonia vedená Markem Štilcem jí byla v pravém slova smyslu partnerem. Cit hráčů pro barvy a prostorovou plasticitu umožnil Mahlerově hudbě skutečně zazářit v orchestrální struktuře. Zároveň byla pěvkyně orchestru nápomocná i decentními gesty a elegantními pohyby těla. Andrea Kalivodová se i přes svoje stěžejní zaměření na operní repertoár dokázala s nastudováním Mahlera vypořádat s pokorou a v dialogickém souznění, ale i respektem a vědomím pokračující práce na interpretaci umělecké křehkosti Mahlerova cyklu. Publikum ocenilo její odhodlání a výkon velkorysým potleskem.

Po přestávce provedla Prague Philhamonia v čele s Markem Štilcem Beethovenovu Symfonii č. 5 c moll, op. 67 Osudovou. Z Beethovenových symfonií to byla právě Pátá, kterou Mahler dirigoval nejčastěji. Přízvisko Osudová není od Beethovena, ale název se uchytil a už během 19. století vžil a symfonii zůstal. Ikonické dílo, jehož úvodní čtyři tóny patří k nejznámějším v celé hudební historii, bylo v podání orchestru energicky svěží a dramaticky vyvážené. Už od prvních taktů úvodní věty bylo zřejmé, že Štilec přistupuje k symfonii s respektem hudebního dědictví v kombinaci s moderní energií a bez nánosu patosu. Tempo i dynamika zohledňovala akustiku divadelního sálu, a s přizvučením prostorovými mikrofony putoval Beethoven do nejvyšších lóží nedeformovaně, zřetelně a jasně. Úvodní naléhavé zabušení tří osminek a jedné půlové noty s korunou a ještě jedno, zopakované o tón níž – těchto pár tónů zaznělo s precizní artikulací a napětím. Perfektní byl výkon tympanistky.

Druhá věta Andante con moto byla zahrána s jemnou lyričností pozdního klasicismu, avšak bez sentimentality. Štilec zde výborně pracoval s dynamikou a frázováním, čímž podpořil kontrast mezi klidnými a dramatickými pasážemi. Smyčce a zejména cella zněly sametově, zatímco dechy vynikly svou kantabilitou. Ve třetí scherzové větě zaujala rytmická přesnost a důraz na závažnější, temnější charakter této části. Štilec dbal na gradaci a udržel hutnou atmosféru až do triumfálního přechodu do finále. Závěrečná věta nabídla v podání Prague Philharmonia především čistou radost z hudby. Energie orchestru byla nakažlivá a finále působilo přirozeně a přesvědčivě, aniž by sklouzlo k povrchní efektnosti. Prague Philharmonia patří k nejlepším českým orchestrům a v Jihlavě prokázala, že i velké symfonické dílo lze zahrát s komorní jemností, aniž by ztratilo svou monumentálnost. Právem si orchestr vysloužil standing ovation zaplněného sálu.

Zahájení festivalu mělo vysokou úroveň uměleckou i společenskou včetně účasti předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila, primátora města Jihlavy Petra Ryšky, maďarského chargé d’affaires a dalších hostů. Podařilo se splnit úlohu festivalu Mahler Jihlava přinášet do města mimořádné projekty, které by bez existence festivalu v tomto městě zazněly jen velmi těžko.

Na posledním květnovém koncertě v neděli 25. května pod názvem Spojujeme se v kostele sv. Ignáce v Jihlavě festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců propojí s místními vynikajícími hudebníky a zpěváky u příležitosti stého výročí založení hudebního školství v Jihlavě. Na koncertu zazní skladby Petra Ebena (Three Jubilations), Jana Hanuše (Píseň bratra slunce, op. 100 a Modlitby 1973, op. 77/II) a Gloria Johna Ruttera. Vystoupí Žesťové kvarteto ZUŠ Jihlava, Pěvecký sbor Campanula Jihlava a JSPS MelodieBrass Band ZUŠ Jihlava a varhaníci Petr Sobotka a Alfred Habermann, řízení se opět ujme Marek Štilec, umělecký ředitel festivalu.

foto: Veronika Bartošová, festival Mahler Jihlava